 |
ZÁPŮJČKY EXPONÁTŮ |
|
ZAKÁZKOVÉ RENOVACE |
|
PORADENSTVÍ |
|
UPOMÍNKOVÉ PŘEDMĚTY |
Továrna na motory Ignác Lorenz v Kroměříži byla založena roku 1887. Výrobní program ze začátku tvořila produkce hospodářských strojů všech druhů. Teprve v roce 1908 až 1910 přikročil syn zakladatele Ing. Vladimír Lorenz k výrobě benzinových motorů. Sám byl jejich konstruktérem a tak zcela přesně věděl na jakou cestu se pustil.V období první světové války zaznamenala výroba motorů určitý útlum z důvodů válečného programu. Ihned po oficiálním ustavení Československého státu se výroba benzinových motorů rozběhla opět naplno. K její podpoře byla založena slévárna šedé litiny a barevných kovů.
.gif)
zakladatel firmy - Ignác Lorenz
V letech 1920 až 1922 prožívali nejen v Kroměříži relativně hlubokou hospodářskou krizi, po které však záhy přišla doba konjunktury. Jejím důsledkem došlo k výraznému rozmachu závodu a nabírání nových pracovních sil. O sedm let později, v roce 1929, byl stav zaměstnanců cca 450. V té době byly vyráběny téměř výhradně benzinové motory o výkonech od tří do dvanácti koní. Teprve později, v důsledku ativity konkurenčních dílen, se do výroby dostaly motory vznětové, které disponovaly výkony od čtyř do třicetišesti koní. Jako poslední ze zavedených systémů se objevily motory plynosací. U nich bylo dosaženo nejvyšších výkonů, které oscilovaly v rozmezí od dvanácti do osmdesáti koní. Motory Lorenz se dobře prodávaly nejen v Československu, ale především našly své kupce v zahraničí. Továrna Ignác Lorenz Kroměříž byla ve své době jediným speciálním výrobcem spalovacích motorů v Československu. Od začátku druhé světové války až do května 1945 byly spalovací motory vyráběny v omezeném sortimentu, benzin a petrolej se staly strategickou surovinou. Do popředí se dostaly motory Diesla, plynosací na koks, dřevěné uhlí a antracit.
Oslava výroby 10 000. motoru v roce 1930 (F. Rozsypal, Ing. Lorenz, J. Bartošek, Fr. Rokycanský)
V roce 1943 byla firmě vnucena vojenská výroba. Produkce v tomto nelehkém období sestávala z různých dílců pro automobily. Po osvobození v notoricky známém časovém úseku došlo i v Kroměříži ke znárodnění. Bez prodlení byla ihned 26. února 1948 ve firmě zavedena národní správa ve formě dohledu pověřenou firmou Agrostroj n.p., Brandýs nad Labem. Dne 29. června téhož roku byl závod Lorenz Kroměříž přičleněn vyhláškou v úředním listě do národního podniku PAL, v jehož mateřském lůně setrval pouze do konce pohnutého roku 1948. Mezitím došlo k utvoření nového n.p., tentokrát s názvem Motor-Union v Českých Budějovicích, který slučoval výrobce spalovacích motorů. K 1. lednu 1949 se bývalá "Továrna na motory Ignác Lorenz" tedy stala členem Motor-Unionu.
V letech 1945 až 1950 byly v Kroměříži vyráběny pouze dva typy spalovacích motorů. Benzino-petrolejový, označovaný typovým číslem EA s výkonem 4 koně a Diesel motor typ EBN s výkonem 7 koní. Poměr tuzemských zákazníků k zahraničním zůstal i v těchto letech zachován ve prospěch "hostů". V roce 1950 došlo znovu k zásadnímu rozhodnutí a k prvnímu lednu se ze závodu Lorenz stal závod Magneton Kroměříž, který znovu vplul do přístavu PAL.
Benzinová lokomobila 3-4 HP typu A a naftová lokomobila EBN 7 HP (r.v. 1943)
V roce 1949 měl závod vlastní slévárnu šedé litiny a kalírnu s jednou plynovou pecí. Od subdodavatelů odebíral následující výrobky: ventily - Poldina huť, ventilové pera - Pařík Praha, magneta - Magneton Kroměříž, vstřikovací soupravy - PAL Jihlava. Výroba ostatních sestav a dílců probíhala přímo v závodě, včetně produkce karburátorů. V mechanické dílně bylo k dispozici 54 obráběcích strojů. Polovina z nich byla uzpůsobena na transmisní pohon. Průměrné stáří strojního parku činilo 18 let. Nejstarší stroj měl 46 a nejnovější necelou jednu polovinu roku. Vyrobené motory procházely záběhem zhruba 20 až 30minut při chodu naprázdno. Posléze na normální výkon, s přetížením a na maximální dosažitelný výkon. Zkoušky a záběh na vodní brzdě vlastní konstrukce (podobná typu, který vyráběl Junkers) trvaly zhruba 2 až 3 hodiny. Vlastní brzdící stanice byla vybavena dvěma vodními brzdami do maximálního výkonu patnáct až sedmnáct koní a jednou elektrickou brzdou, opět vlastní konstrukce, do výkonu deset až jedenáct koní. Veškerá vnitřní doprava se v závodě prováděla ručními vozíky. Pro převoz surovin a výrobků bylo používáno nákladního automobilu s nosností pěti tun.
Plynosací motor stabilního provedení typu FU 25 - 30 HP na pohon zemním plynem
Majitelé a ředitelé firmy Ignác Lorenz:
Ignác Lorenz - zakladatel a majitel závodu (1887 - 1908), narozen 1849, zemřel 1918 v Kroměříži
Ing. Vladimír Lorenz - konstruktér, ředitel a spolumajitel (1918 - 1929), narozen 1879, zemřel 1929 v Kroměříži
Ignác Lorenz - administrativní ředitel a spolumajitel (1929 - 1948), narozen 1883, zemřel 1953 v Kroměříži
fotoarchiv i text: Ing. Milan Olšanský
